|
|
..Srbské národní divadlo /
..Srpsko narodno pozorište - Novi Sad, Srbsko
|
|
|

Kořeny Srbského národního divadla sahají do roku 1861, kdy se účastníci sjezdu srbského Čtenářského svazu, jemuž předsedal Svetozar Miletić, usnesli na založení této instituce. Novi Sad se stal kolébkou srbského divadla, a byl proto nazýván „srbskými Athénami“. Herci byli tehdy jakýmisi kulturními misionáři, kteří utvářeli základní kulturní povědomí a identitu národa. Hlavními cíli Srbského národního divadla je rozvíjet a chránit národní i světové divadelní a kulturní dědictví, stejně jako přestavovat nejzajímavější současnou tvorbu. Produkce SND je proto široká a ambiciózní. SND reprezentovalo srbskou kulturu na mnoha místech své země – odehrálo přes tisíc představení ve více než 300 městech – a také v zahraničí – zhruba stovka představení v Maďarsku, Polsku, ČR, Slovensku, Rumunsku, Ukrajině, Slovinsku, Chorvatsku, Bulharsku, Egyptě, Itálii, Nizozemí, Belgii, Lucembursku, Iráku, Bosně a Hercegovině… Divadlo představilo svou tvorbu a bylo ověnčeno mnoha cenami na velkých festivalech v Srbsku a v jiných evropských zemích.
Nová Evropa, stará traumata
Přehánění ve všech směrech, v pozitivním i negativním slova smyslu, je charakteristickým rysem doby, v níž žijeme.
Pravděpodobně jsme příliš dlouho žili v ústraní a v úzkosti, a tak příliš pozdě přicházíme na to, kdo jsme, a příliš brzo vyrážíme určitým směrem. Přitom jsme mlčeli o důležitých věcech a zdůrazňovali banality.
Jak se zdá, takhle můžeme pojmenovat duševní rozpoložení našeho národa – „příliš“ a „přehnaně“. Chybí nám umírněnost ve všem, neustálé přehodnocování, udržování našich reakcí na činy druhých v rozumné rovnováze, zklidnění ducha, tišení rozruchu… Řeč politiků nám oznamuje budoucí harmonizaci mnoha aspektů našich životů s evropskými standardy. Ale přizpůsobení se jim, jejich přijetí, každý zásah do lidského myšlení, zvyklostí, obyčejů a tradic, to všechno může být jádrem dramatu, které se může následně objevit i v divadelní formě.
Proto v sezóně 2008/09 se SND chce soustředit na umělecké ztvárnění přímé či nepřímé konfrontace s traumaty, strachy a nadějemi člověka, který se ocitl před dveřmi domu, který kdysi považoval za svůj. Naše divadlo je na takový úkol připraveno: v roce 2006 se stalo členem Evropské divadelní úmluvy a na podzim 2008 hostilo první vydání festivalu Quartet – Vize Evropy – společný projekt čtyř evropských divadel pod patronátem Evropské komise.
PhD Milivoje Mlađenović, ředitel Srbského národního divadla
|
|

 

..QUARTET FESTIVAL - 4. cyklus - Ancenis (Francie) - 10 - 14.3.2010.
|
|

..QUARTET FESTIVAL - 3. cyklus - Eger (Mad'arsko) - 27. - 31.10.2009.
|
|

..QUARTET FESTIVAL - 2. cyklus - Cheb (Česká republika) - 23. - 28.3.2009.
|
|

..QUARTET FESTIVAL - 1. cyklus - Novi Sad (Srbsko) - 30.10. - 3.11.2008.
|
|
 
..Milena Marković - LOĎ PRO PANENKY / Brod za lutke
|
|

Pozoruhodná hra mladé srbské autorky Mileny Marković Loď pro panenky pracuje s klasickými pohádkovými zápletkami a postavičkami, s nimiž konfrontuje hlavní hrdinku, která hledá vlastní seberealizaci. Vzniká zvláštní napětí – hrdinka se mění v sedmi různých příbězích a přesto dál hledá svůj cíl, příběhy se přelévají jeden do druhého, zvláštně se deformují, komicky samy sebe komentují, s rituální děsivostí ukazují prazáklady vzorců lidského jednání. V režijním uchopení mladé režisérky Anny Tomović se hra stává svěžím, působivým, místy drsně punkovým muzikálem. |
|

Premiéra 24. září 2008
Hrají
Jasna Đuričić
Draginja Voganjac
Milica Grujičić
Radoje Čupić
Nenad Pećinar
Radovan Vujović
Hudebníci / Ksenija Bašić, Milan Nenin, Lazar Novkov, Lav Kovač, Siniša Mazalica
Režie / Ana Tomović
Hudba / Darko Rundek
Scéna / Vuk Ršumović a Svetislav Jovanov
Kostýmy / Ljerka Hribar
Masky / Saša Krga
|
|

MILENA MARKOVIĆ - dramatička, básnířka a acénáristka se narodil v Zemunu roku 1974. V roce 1998 absolvovala Fakultu dramatických umění hrou Pavilóny aneb Kam jdu, Odkud přicházím a Co bude k večeři. Záhy byla inscenována v Bělehradě, ve Skopje a ve Vídni. V roce 2001 jí vyšla sbírka básní Pes, který snědl slunce. Druhé drama Bůh se nad námi smiloval – Stopy se hrálo v Polsku a v Německu, hra Dřevo se leskne v Curychu roku 2005. Další hra Loď pro panenky měla světovou premiéru roku 2006 v Jugoslávském činoherním divadle v Bělehradě, zatím poslední hra Simeon nalezenec spatřila světlo světa v Národním divadle Novi Sad v témže roce. Napsala scénáře k filmům Zítra ráno a Hornická opera.
|
|

 |
|